|
Probájolandská Stráž 2006
nejasná zpráva o pobytu
Na počátku byla tma. Až pak někdo řekl: „Budiž světlo!"
Ve tmě vzešel plamen. Rostl a sílil. Přitahoval k sobě síly potřebné k růstu. A náhle jako supernova
se všude rozlilo světlo a uprostřed něho Probájo. Byl 1. červenec 2006.
Každým rokem se letní pobyt s Probájem stává pro účastníky i pořadatele
vyhlíženým světlem.
|
Po prvním uvítacím a seznamovacím dnu šli Probájisté hned v neděli na hlavní téma pobytu - automatickou
kresbu. Návrat k pastelkám a bezmyšlenkovitému čmárání zjevně zaujal bez rozdílu věku, vzdělání či…
Nutno podotknout, že příliš pastelek na výběr mohlo být pro někoho velkým oříškem.
Pondělí je tradičně věnováno celodenní pohybové aktivitě v podobě výšlapu na horské
hřebeny. Samozřejmě jen za příznivého počasí.
Letos bylo počasí příznivé až nezřízeně, takže den bez mráčku a jakéhokoliv vánku (i na hřebenech),
s 35° C ve stínu (kéž by cestou nějaký byl) byl vybrán vskutku ideálně.
Novou trasou naplánovaná procházka, během níž jsme třikrát ztratili výšku i síly,
vypadala zpočátku romanticky. Postupně nás opouštěl humor, voda v lahvích i v těle, takže v závěru byl
výšlap jen pro tvrdé chlapy.
Emocionálně zapamatovatelný výlet nahradila další den opět výuka. Abnormálně hezké
počasí po celý týden umožnilo pojmout ji jako školu v přírodě, ať už šlo například o průniky aury nebo proutkařskou
přípravu na polygon.
Venku se samozřejmě i cvičilo. Ranní rozcvička i odpolední aerobní hopsání nemohly
mít lepší podmínky.
Cvičení na velkých míčích se však z praktických důvodů muselo odbývat v prostorách
s předvídatelnými a neostrými předměty vespod, aby neunikl plyn. Zdánlivě lenivé povalování osvěžovaly působivé
barevné kombinace.
Poslední večer je tradičně zasvěcen společnému posezení u ohně. Malý strážní ohýnek
rozdmýchal v Probájistech ještě lepší než dobrou náladu. Avšak ještě než se přistoupilo k volné
zábavě, byly na řadě povinnosti.
Probájoland opět udělil nejvyšší vyznamenání zasloužilým Probájistům. To se neobejde
bez ceremoniálu s vlajkou, předáním plakety a zavěšením heavy-metalu na hruď. Zde hrdá nositelka
předvádí novotou zářící vyznamenání fotoreportérům a všem, na které se letos nedostalo.
Zpívání s kytarami přerušil až půlnoční pochodňový průvod. Přivítání nového probájolandského
roku je spojeno s vyslovenými i nevyslovenými přáními a poselstvím, abychom se na konci téhož roku opět sešli
v Probájolandu.
Pak už jen společné foto. - Pardon, to je až v dalším odstavci.
Probájolandští bílí bizoni byli letos zcela ve stínu a ani se nám nesnažili vstupovat do programu.
Věděli, že jsme stejně kvalitní, jako oni.
Dopolední program posledního dne nás upozornil, kam že se to vracíme a předvedl
nám ve filmu důsledky nezdravého přežírání. Hned nato jsme měli poslední společný oběd. Příznačné. A pak
už opravdu jen to společné foto.
Ještě že někde u srdce nás hřeje ten plamen probájolandského ohně. Občas se koukněte
- a jestli žhne alespoň jedna jiskřička, jste pořád na cestě…
|
