Probájo - Zdravý životní styl, kurzy hubnutí v Hradci Králové, bodystat, relaxace, cvičení, jóga, cyklistika

Großglockner Hochalpenstraße 2015 (18.-21.6.)

Po pěti letech jsme se vrátili na cyklistickou klasiku. Někteří z nás již po několikáté. O to příjemnější byl fakt, že se naše skupina rozrostla o dvě nové mladé cyklistky. Byla to pro nás dlouho očekávaná příležitost pojmout cyklovýpravu jako instruktážní a výukový kemp pro nováčky. Nejdříve jsme zvažovali program. Měl by být nějak odlehčený, hravý až rozverný? Někteří, zejména náš trenér, určitou hravost přímo vyžadovali, nakonec jsme se však rozhodli nic neměnit. Prostě opět pojedeme to nejtěžší, co příroda nabízí. Skupina se proto začala předběžně dělit na ty, kteří z vesničky Fusch vyjedou "jen" na Edelweißspitze a ty, kteří si to natáhnout až na vyhlídku Kaiser-Franz-Josefs-Höhe u ledovce Pasterzen.

Dalším zvažovaným bodem výcviku bylo počasí. Výjezd prosluněnou krajinou může pro nováčky znamenat do budoucna vyložené nebezpečí. V představě, že tak je to normální, mohou v případě nepřízně počasí až riskovat životy. Proto jsme metodicky zvolili vyloženě deštivé, hodně chladné počasí, kdy nad 2000 metrů poletoval i sníh. Žák tak hned napoprvé pochopí vážnost situace a nabyde náležité úcty a pokory vůči horám. Pak už ho nikdy nemůže nic překvapit.

V našem případě jsme navíc ještě hory ukryli v rafinovaně rozmístěných mracích, takže děvčata až pochybovala, že kolem nás vůbec nějaké vysoké hory jsou. Za 3 dny neviděla kopec vyšší než několik stovek metrů, o pohledu na několikatisícovky nemohla být ani řeč. Nebýt cedulí s nadmořskou výškou, které lemují mašličky serpetín stoupání, asi by nám nevěřila ani těch 2 428 metrů, které nakonec s úsměvem a písní na rtech zdolala.

Za mírného deště jsme tedy ve čtvrtek večer postavili stany v podivuhodně prázdném kempu ve vesničce Fusch. Déšť nás zahnal brzy do spacáků a romanticky bubnoval na celty stanů po většinu noci. Bylo to krásné i děsivé současně. Páteční ráno nás však překvapilo. Déšť jako na povel ustal a objevilo se i sluníčko. Tím bylo vše rozhodnuto, vyrážíme na vrchol. Výprava se rozcvičila na 7 km s 300 metry stoupání k vrátnici ve Ferleiten (1149) a pak už dalších 12 km jen a jen vytrvale strmě stoupala vzhůru k parkovišti Fuscher Törl I (2428).

Postupně se přidal déšť a mraky, takže jezdci mezi sebou ztratili vizuální kontakt. To je pro každého závodníka psychicky velice nepříjemné. Nastalo tak totální osamocení v chladné bílé mlze. Jen se držet krajnice a v dohledu před sebou pouze tak 3 metry asfaltu vedoucí stále do strašného kopce. A tak v absolutním tichu, chladu, mokru a odloučení běžely minuty, půlhodiny, hodiny. Výcvik nakonec nebyl veden až v té úplně nejdrsnější podobě, takže se všichni jezdci až překvapivě beze ztrát sešli pod Edelweißspitze v restaurantu Fuschertörl.

V suchu a teple měli možnost začít postupně hýbat zmrzlými prsty, mluvit a dokonce i pozřít něco teplého. Všichni byli v typické vysokohorské euforii, pro kterou stojí zato i něco vytrpět. Na vyhlídku Kaiser-Franz-Josefs-Höhe za dané situace nepomyslel nikdo. Tedy kromě technického a záchranného vozu, jehož posádka si v relativně slušném počasí užívala rozkoše tamního ledovce. Obsluha restaurantu Fuschertörl najednou a z ničeho nic výpravu právě v té největší vánici až nemilosrdně vystrkala ven a zamkla hlavní dveře.

Nastalo dobrodružství sjezdu. Ostrý sníh zcela zdarma provedl všem přírodní obličejový peeling. Dokonale odstranil veškeré odumřelé části pokožky, vypnul ji a ještě po dva dny držel její dokonalé prokrvení. Technický vůz pomohl dolů v případě výrazného osobního odporu k jakékoliv jízdě z kopce, natož bez větší vizuální kontroly, a pak v případě, kdy došlo k totální tepelné destrukci brzdových špalků. Nakonec všechno dobře dopadlo a záchranou promrzlé výpravy byla úžasná horká sprcha v kempu. Nadále pršelo a teplota v údolí byla okolo 10 stupňů.

Osádka jednoho stanu se náhle rozhodla odjet domů, a tak výprava mohla prožít zábavný společný večer v jejich vyprázdněném stanu. Déšť stále bubnoval na stanové celty a přesně tak naplňoval stanovené počasí. V sobotu ráno pak odjela také posádka technického vozidla, neboť měla ještě ten den sjednané cyklistické vystoupení v Praze pod okny pana prezidenta. Zúžená výprava v mírném dešti svorně a typicky poobědvala; odhadem 8 kg fazolí. Déšť ustal, a tak bylo možno vyrazit na pěší výstup do historických lázní Bad Fusch. Je to moc hezké a upravené místo, ideální pro odpočinkovou procházku. Na cestě zpět však došla náhlá zpráva o sportovním úrazu klíčového rodinného příslušníka a další vůz i s posádkou tak musel narychlo odjet.

Nezbývalo, než aby nás opustil i trenér. Tak se na poslední večer těšil... Těsně před odjezdem nám ještě ukázal aktuální snímky z hřebenu, kam se v rámci tréninku po obědě sám znovu vypravil. Asi jsme to s tou simulací chladného počasí přece jen trochu přehnali. Dále se ochlazovalo. Zbylých 6 dobrodruhů večer zalezlo před deštěm a zimou opět do prázdného stanu. Touha po teplém spacáku a čepičky na spaní však byla veliká, takže se šlo brzy spát.

Zde ještě jeden z nejzkušenějších členů výpravy předvedl skutečný majstrštyk. Aniž to kdokoliv tušil, umístil si v rámci prohlubování osobní odolnosti úmyslně spacák do kaluže vody ve svém stanu. A zatímco se ostatní snažili co nejdříve pocítit hřejivé teplo svých spacáků, on zůstal v tmavé deštivé noci sám, sám jen se svým mokrým pytlem. Pak ve vší pokoře a v tichosti do tohoto promočeného spacáku ulehl. Zažehl vnitřní oheň a během řízeného hlubokého spánku spacák vlastním teplem do rána vysušil. Navíc ve své vrozené skromnosti o tom ani ráno nikomu neřekl.

Nedělní drobný déšť již nezabránil výpravě vyrazit na plánovanou dopolední výletní cyklojízdu do Zell am See. Pozorný čtenář si však jistě všiml, že v našem výcviku ještě něco stále chybělo. Správně, ještě jsme neprobrali defekt, tak častý cyklistický jev. Proto zkušená členka výpravy nenápadně najela na veliký hřebík a metodicky píchla zadní kolo. Studentky tak viděly profesionální opravu píchlého kola v terénu a bylo jim zdůrazněno, že bez vlastní duše se nikdy nevyjíždí. Prohlídka Zell am See pak byla příjemným zakončením výcviku.

V kempu se v mírném dešti (jak jinak) již jen sbalily stany a poslední 2 auta vyrazila na cestu zpět. Nakonec tedy vše dobře dopadlo a všichni se šťastně i se svými dušemi vrátili domů. Opět a znovu, nezapomenutelná výprava. (Kliknutím se obrázky zvětší)