|
|
Říp 2006
Byli jsme nahoře
Jednorázová neopakovatelná výprava ke svým kořenům pod horou Říp přilákala kromě pořadatelů
také účastníky. Jak málo nás bylo kdy na Řípu, jsme opravdu netušili.
Teoretická část v bezpečí hotelového salónku probíhala uspokkojivě. Nicméně hlavní adrenalinovkou
byl sobotní výstup na horu Říp. Před odchodem jsme se raději vyfotografovali, abychom mohli snáze
hledat zbloudivší jedince (na fotu chybí 4, z nichž 2 s námi nešli).
|
Hned na začátku nám trenéři naordinovali suchou přípravu - pokusný výstup po příkrém
schodišti. Několik již zde lehce funících turistů jsme ubezpečili, že proti Řípu to nic nebylo.
Tady totiž ještě mohli - a chtěli - při stoupání mluvit.
|
|
|
|
Na mostě přes Labe nás zarážel pouze výrazný odér chlévské mrvy. Čekali jsme spíše
rybinu. Později nám domorodci řekli, že zde proběhla protilistopadová demonstrace za účasti jednoho nespokojence
a dvou jeho tatrovek s hnojem, jejichž korby vyprázdnil právě na mostě.
Takže my jsme v tom byli zcela nevinně.
|
Na roudnickém náměstí, tedy asi po půl kilometru chůze, byla první zastávka.
Může za to obecní turistická mapa, kde došlo ke krátké asertivní výměně názorů na další cestu.
Nakonec jsme vyrazili po standardní (prý až stupidní a amatérské) červené turistické značce.
Pár turistek zatím zjistil otevírací dobu místní cukrárny (2 červené body uprostřed snímku). |
|
|
|
Pravdou je, že červená značka nás vedla trochu oklikou a do zjevně zbytečného
stoupání v jakémsi mezikopci.
Ovšem právě z tohoto výškového bodu jsme mohli poprvé spatřit bájný a mystický Říp. Zatím vypadal
jenom jako krtinec.
|
Po lehké blamáži ve vsi Krabčice (odbočení čela průvodu po jezdecké červené) jsme
směle mířili po mírně svažité vozovce k Řípu. Krtinec před námi nebezpečně nakynul.
Cestou nás udivovalo, kolik lidí se v půli listopadu na tenhle kopec vypravilo. Meditační samota
nepřipadala v úvahu.
|
|
|
|
Na vrcholku naší domovské hory stojí dvě významné budovy. Jako první nás (ale
i ostatní!) cesta přivedla k malebné roubené hospůdce. (Ještě dříve jsme se museli vydýchat).
Ta nás však skoro vůbec nezajímala.
Zato u historické rotundy jsme oslavili zdárně provedený výstup, vyslechli jsme odborný výklad
až neuvěřitelných skutečností okolo dějin tohoto kopce. Pak už nás okružní trasa nesla k místu,
odkud byl vzat základní kámen Zlaté kapličky.
|
Počasí jsme si zařídili tak, aby nám svítilo sluníčko, až tam budeme. Díky tomu
mohly vzniknout podobné snímky a nezapomenutelné dojmy. S klesajícím sluncem a stoupajícím kouřmem
dostával Říp skutečně až posvátný nádech.
Cesta zpět za stále tmavší oblohy patří ke skutečně nezapomenutelným. Z Krabčic jsme šli za úplné
tmy po silnici ozářené pouze lucerničkami. Nebyli to ovšem Broučci (které napsal Jan Karafiát právě
zde v Krabčicích), ale automobily na poměrně frekventované cestě do Mělníka.
|
|
Děkujeme účastníkům pobytu za poskytnutí fotografií a svolení k jejich užití na tomto webu.
Některé jsou zde uveřejněné.
|
|
|
|
|
|