|
|
|
|
Praděd 2010
aneb mimořádná návštěva Probájolandu
|
Od posledního prolomení časoprostorové bariéry a pobytu v bájném Probájolandu uplynuly už 4 roky.
Bylo proto na čase opět tam alespoň nakouknout a k tomu mělo dojít právě na této výpravě.
Ovšem, jak to zařídit, když se všichni účastníci těšili na vrcholky Jeseníků s jejich králem Pradědem?
|
Nakonec jsme se jako organizátoři rozhodli provést trik s přechodem studené fronty.
To nejdříve natěšíte přihlášené dobrodruhy
několika krásnými dny babího léta a když přijedou do místa určení, zatáhnete oblohu a necháte 3 dny nepřetržitě
pršet.
Protože Probájisté jsou však jedinci vysoce psychicky i fyzicky odolní, tak i v tomto počasí se vyskytly hlasy, že bychom
přece jen na Praděd vyrazit mohli.
|
|
|
To jsme samozřejmě nemohli dopustit, protože by hrozilo, že se již nedokážeme
do Probájolandu znovu vrátit. Po krátké poradě jsme zvolili úhybný manévr vtipně nazvaný "imaginární návštěva
přečerpá- vací elektrárny Dlouhé stráně". Využili jsme toho, že část exkurze se odehrává v budově a dokonce
i v podzemí. Venku jsme stále drželi vytrvalý déšť se sníženou viditelností. A vyrazili jsme autobusem, ze kterého
byla vidět tak akorát silnice, na místo, kde si všichni měli myslet, že se nacházejí na vrcholku uříznutého kopce
s horní nádrží.
|
Zavedli jsme výpravu k přehradní hrázi a za teploty blízké nule, při vichřici a současném dešti jsme
navrhli procházku okolo nádrže. Za pár vteřin tam však zvlhlo všechno; oblečení, optika zbytečně přinesených
fotoaparátů, tak i optika usnadňující normálně vidění, zde zcela nepoužitelná. Některým zvlhly i oči, neboť si uvědomili,
že dobytí Pradědu zůstane opravdu už jen v oblasti přání a tužeb. |
|
|
Většina probantů totiž měla v silném větru už jen
problém udržet se na nohou a kde se vlastně nachází vodní hladina nádrže, to bylo spíše věštění. Vrchol Pradědu je mimochodem
ještě o 200 metrů výše. Tak to nám vážně vyšlo, o nějaké turistice pak už nikdo ani nehlesl a mohli jsme se plně
soustředit na průzkum Probájolandu.
|
Tam, během naší 4 leté nepřítomnosti došlo k dalšímu vývoji. Mohli jsme to posoudit i v malém kinosále, kde jsme
v týdeníku pro pamětníky shlédli ukázky vysílání tehdy ještě trochu naivní místní Bananavize. Pak ale přišla bomba.
Celovečerní film o bájné a mýtické postavě děda vševěda. Zajímavé bylo, že se vzezřením podivuhodně podobal původním
prehistorickým obyvatelům Probájolandu, tzv. chlupáčům. Ve strhujícím příběhu však děd omládl a největším překvapením bylo,
když film plynule přešel do živého divadelního představení. No, máme se zde na Zemi stále ještě co učit.
|
|
|
Co však bylo i tentokrát na návštěvě Probájolandu to nejcennější; odpoutání se od všedních i nevšedních pozemských
starostí a myšlenek. Není divu, vždyť například vlnovod předvedený místními potulnými kejklíři (nápadně podobnými
významným akademikům Probájolandské akademie věd) zamotal hlavu nejednomu z nás.
A k tomu společné uvědomění si vzájemné
propojenosti všeho a všech, neuchopitelný svět souhry náhod, které náhodami vůbec nejsou a společný hvězdný původ veškeré hmoty světa.
Ani se nám nechtělo časoprostorem zpět.
|
|
|
|
|
|
|
