|
|
|
|
Blaník 2007
Byli jsme za rytíři
Svátek svatého Václava a s ním spojený delší víkend přímo volaly po návštěvě míst, kde patron
naší země spí i se svým vojskem. Zároveň inspirovaly téma pobytového semináře. A tak jsme se
za našimi vlastními rytíři vydali přímo k Blaníku.
Respektive do nedaleké Vlašimi. V hotelu kromě oběda proběhly odpolední a večerní přednášky a (pod)večerní
akvaaerobik - populární „Veselí hrošíci". Večer vyvrcholil několika energetickými „peckami",
které zanechaly dojem i v otrlých harcovnících.
|
V sobotu byla v plánu fyzická zátěž - celodenní výšlap na Blaník. Pro jistotu
Malý i Velký. Což o to, začátek byl skvělý. Přijel pro nás autobus a odvezl nás cca 15 km od hotelu
do městysu Louňovice. Kupodivu svatováclavské slavnosti zde neprobíhají na Václava, ale na Matouše
- o týden dřív. Alespoň jsme se pokochali hezkým náměstíčkem.
|
|
|
|
Dál jsme již museli malebnou krajinou Vlašimské pahorkatiny po svých.
Nu což, Malý i Velký Blaník mají doslova za humny. Jenom to stoupání.
|
|
Stoupající vzrušení, tep, tlak a únava hnaly houbařským rájem naši mykologicko-turistickou expedici nepozorovaně o dobrou stovku metrů výš. Toho
dne to byl náš první kopec (a ten menší), takže nálada byla skvělá a šli jsme víceméně společně. |
|
|
|
Na vrcholku nás čekala zřícenina. Nešlo o žádného z naší výpravy, alébrž o kapli.
Zpráva v pamětní knize u chráněného stromu rostoucího vprostřed budovy zaznamenala na věčné časy
a nikdy jinak, že Probájo zdolalo další štít národních dějin.
|
Zpět dolů to ještě šlo, jenže pak už vedla cesta jenom vzhůru. Zvláště závěrečný
cross mezi balvany na strmém úbočí nás pořádně zadýchal. Aby toho nebylo málo, na vrcholu stála
rozhledna zvící sto příkrých dřevěných schodů. Buď se nám motala hlava z nedostatku kyslíku nebo se
to nahoře opravdu pěkně kývalo. Foukalo opravdu velice svěže.
V přízemí u teplých kamen a nápojů bylo přeci jen příjemněji.
|
|
|
|
Na důkaz, že opravdu rostly, alespoň tyto malebné veselé houbičky. Několik tašek
p.t. výletníků by mohlo vyprávět, že se urodilo hodně i těch jedlých. Na houby se mohlo jít
opravdu s kosou.
Takže ještě k té stravě. Útulná hospoda v Kondraci na odvrácené straně Blaníku dávala přebohaté porce
řízků jako sloní ucho. Museli jsem si to vyfotit. Účastníci postřehli, že pobyt vůbec nebyl o stravě, dokonce i jedno
drůbeží jídlo („slané chipsy" z prsíček) bylo zařazeno.
|
Počasí nám jako vždy vyšlo skvěle, ale večer bylo přeci jen lépe pod střechou.
Volná zábava volně plynula a volným tempem jsme se uvolnili.
Někteří jmenovci svatého Václava přijeli nejen se ctí, ale i s bohatým pohoštěním pro velkou společnost.
Inu, kdy se sejde tolik Václavů svatosvatých svátek světit pod Blaníkem.
|
|
Probájisté jsou zvyklí na vysoký standard a vyžadují i jistý komfort ve volném večerním čase.
Program zachránila (jako vždy) probájolandská Bananavize.
V novém image s novou grafikou vysílala naživo a trojrozměrně. Kromě obvyklých reportáží z příjezdu,
průběhu semináře (opět po létech s živým záznamem niterných představ meditujícího Probájisty -
to vše BEZ použití přístroje PC-60!!!) i výstupu na Blaník, měli diváci možnost shlédnout naučný
snímek o zvládání prací v domácnosti a vinných sklepích a v neposlední řadě celovečerní hraný film.
|
Neděle pokračovala rozšířením teoretické výbavy a prožitkovým závěrem, na jehož
konci si každý účastník odnesl vlastní ochranný talisman se spoustou energie a přání. Prostě takoví
blaničtí rytíři do kapsy pro odvrácení nejhorších chvil.
A pak zbýval jenom oběd…
|
|
Vlastně ne. Společná fotka nesmí chybět.
A to už byl opravdu konec. Probájo musí poděkovat všem, kteří přijeli, viděli a prožili, hotelu, jenž nás
mile, vstřícně a s pochopením přijal pod svou střechu, kuchařce za skvělé vyváření, šamanovi za zvládnuté počasí a
vůbec…
Takže závěrečná otázka - kam v příštím roce?
|
|
|
|
|
|
|
